Watzmann - Východní stěna

Watzmann - Východní stěna

Watzman je 3. nejvyšší horou Německa, a jeho východní stěna je absolutní klasikou alpinistického lezení. Často označována jako "nejvyšší stěna východních alp", o výšce 1900 m, a délce necelých 3 km. Tady už nejde o víkendovou procházku, ale spíše technický počin lezeckého charakteru. Připravit se tedy musíte jak psychicky, fyzicky tak věcně. Cesta obsahuje lezecké pasáže od obtížnosti UIAA I až do UIAA III/III+. To samo o sobě nevypadá moc zajímavě, ale stačí pomyslet na to, že se tu bavíme o skoro 2k výškových metrech a často obtížně čitelném terénu, což znamená že naším největším nepřítelem bude právě čas. Zároveň je nutné počítat s tím, že jištěná jsou pouze některá exponovaná místa, obtížnosti II a výše, a určité části stěny jsou dost volné, s kameny lítající od lezdů nad Vámi. Z toho tedy dostáváme, často špatně čitelný terén, padající kamení, lezení bez jištění (tzv. scrable) a na zádech 5 l vody a všechno vybavení. Doufám, že se mi už v tuto chvíli povedlo odradit všechny nezkušené, a zústali mi tu už jen nadšenci, kteří to myslí doopravdy vážně a uvědomují si do čeho se chystají upsat :). Tak se do toho pojďme pustit.

Začátek

Celá výprava nám začíná ještě dlouho před tím než se dotkneme východní stěny, počasí vypadá skvěle, předpověď hlásí sluníčko a mizivou šanci na bouřky, to je velice důkežité, jelikož jamile budeme ve stěně bouřka nebo déšť by vše drasticky komplikovala. A to není nic co bychom si mohli dovolit brát na lehkou míru. Brzy ráno nesedáme do auta a míříme vztříc parkovišti v Königssee. My se rozhodli si stěnu rozdrobit do dvou dní, ale standardní postup je začínat před východem slunka (4 h / 5 h) už z horolezecké chaty v St. Bartholomä. My ale vyrážíme vztříc St. Bartholomä první lodičkou cca v 8:00. Dobrá zpráva je, že ač se všechny lodičky online zdály zabookované, na místě jsme schopni si lístek přeci jen koupit za cca 12 €. Do St. Bartholomä doplouváme chvíli před 9:00 a bez většího zdržování vyrážíme přímo směr Eiskapelle. Eiskapelle je nejníže položené ledové pole v Alpách, na něj teďkon ale není čas, je cca 10:00 a my konečně nastupujeme do stěny. Důležité je neztratit se hned při nástupu, cesta je dost dobře čitelná, jen se nesmíme ubrat do strmého kuloár po tajícím sněhu.

Teďkon ale znovu zpátky do auta a pojďme si zabalit vše co bude potřeba. Jak bylo řečeno dříve, čekají nás obtížnosti scramblingu až UIAA III+ a spousta nejištěného lezení, je proto dobré si obstarat papírové topo cesty, mít s stažené offline mapy a hodí se i textový popis. Hlavní je zabalit se co možná nejlehčí co to půjde. Zkušení horolezci lezou stěnu i kompletně bez jištění a tedy technického vybavení, ale to s sebou nese svá rizika. Osobně bych doporučil s sebou lano přeci jen mít, ale bohatě stačí i 40 m a něco s nižším poloměrem, my brali lano beal joker 9.1 40 m a využili jsme ho jen na zmiňované 3+, kvůli sněhu, batohům a celkové exponovanosti místa. Mít s sebou lano nám ale dávalo i jistou bezpečnostní pojistknu v případě změny nečekané počasí, nebo nepříjemného místa. Dále bohatě stačí 3 expresky a pár smyc, i když většinou stejně není moc kde se jistit, smyce jsou základ. Prusík a nějaké ATC stejně tak, a bez helmy to nejde ani když se lano nebere. Já bych hodně doporučoval vzít si smyci, karabinu a sedák i kdybyste se náhodou rozhodli pro variantu bez lana. My se k tomu dostaneme déle, ale vrchní část je via ferrata obtížnosti B. Po zvládnutí stěny je to brnkačka, ale lidé v protisměru, občasný led, sníh a ošoupaná skála to krapek komplikuje a je lepší být ready než pak litovat. Další důležitá složka je voda. Od Eiskapelle jste na stěně prakticky jak na výsluní zápraží letní chaty a voda ve stěně prakticky skoro není. My brali 5 l na osobu a dala nám tak tak.

Watzmann East Face

Super, tak snad jsem Vás moc neunavil a můžeme konečně vyrazit lézt. První část je dost dobře čitelná, prakticky jdeme skoro pořád po vyšlapané pěšince a klasické offline mapy zde fungují parádně. Lezecky se bavíme o UIAA 1-2, velice pohodové lezení, stabilní skála, super nohy a ruce. Ve chvíli kdy se dostáváme na suťoviště s vodopádem pomaličku odbočujeme vlevo / nahoru do štěny, nalevo od menšího koloáru vzhůru a potom už se držíme pravé stěny. Tato pasáž se dá nejspíše přelézt i přes Sporn 1 (1570 m), ale my se zde drželi topa a pravé stěny a traverzovali jsme vzhůru v původním směru. Mezi Sporn 1 a 2 je pak první lehce nepříjemá pasáž, slabík hodnocený 2+ a první fixní jištění. Nebylo potřeba. Kousek pod rozcestníkem (šipkou) se pak nachází první crux. Delší zajištěné pasáže slabíků 2-3, které jsou znatelně exponované. My je přelezli cestou nejmenšího odporu, s jistotou v nohách zde též nebylo jištění třeba. Už se ale jedná o pasáž, kde se týmy standardně jistí, chyba zde znamená vážná zranění v tom lepším případě.

Šipka

Výškově jsme skoro v polovině stěny, technicky ale spíše v jedné třetině. Šipka zde ukazuje směrem vzhůru a někoho by mohlo napadnou lézt v jejím směru :D jde si tady ale ušetřit slézání a jít přímo po pěšině po hraně směrem vpravo od vodopádů. V tomto místě po chvíli nalézáme do delšího kuloáru, příjemné neexponované dvojky, zase doporučujeme lézt cestou nejmenšího odporu. Na konci pak vystupujeme směrem vravo a čekají nás slabíky. Topo ukazuje obejít to zespoda, no když si to chcete užít, dají se kousek víc vpravo docela pěkně přelézt. A pak už vlastně vycházíte pod první větší bivakovací jeskyní. Už je to jen takové zarostlé příjemné suťovišťátko. Od jeskyně pak ještě pár lehkých trojek velká obědová jeskyně a pak přichází diskutabilně nejkomplikovanější část co se týče orientace. Z obou českých týmů co jsme se potkali, jsme oba nezávisle odbočili špatně. Offline dogitální mapy už moc neodpovídají realitě a topo moc neřekne. My zde pokračovali doprava pod kuloár po vodopádu a tím jsme se vydali nahoru, místy pár nepříjemných částí, hodně slabíků bez rukou, ale zvládnutelné bez jištění. Pak se podle topa napojíte na takový ten hluboký sněžný výduch a pokračujete nahoru.

Tady přichází to velice důležité místo. Najednou se vyskytnete v takové rokli plné kamenů a suti, před s sebou máte skálu která ji rozděluje na dvě místa, můžete jít buď vlevo nebo vpravo. Na topu je tohle místo zaznačené kulatým kamenem, je to spíše taková ostrá skála. Tady se jde vlevo, pokud si chcete ušetřit pár hodinek a stresu :D. Levá část je dost uvolněná, scramble co už ani místy není scramble ale spíš regulérní lehčí lezení, kde špatné rozhodnutí dokáže potrápit nejen fyzicky ale i psychicky. Tak tuto část přeskočme a pojďme raději vpravo. A jé, Bivak.

Bivak

Bivak je vybavený 4 spacáky a oficiálně je vedený, že pojme 4 lidi. My zde byli ve 4 a moc pohodlné to inu nebylo. Spíše se jedná o super variantu pro 3 lidi. Mimo binak pak není moc kde spát, jelikož plácek u bivaku je dosti z kopce a pod ním, no, co byste čekali, díra :D.

Pro nás to bylo místo odpočinku a výchozí bod pro druhý den. Pokud sem ale dojdete včasně, cca 2,5-3 h před západem slunka můžete pokračovat dále na hřeben a po via ferratě k druhému, pohodlnějšímu bivaku na konci hřebínku mezi vrcholy Watzmann. Samotná ferrata za sněžných zledovatělých podmínek a lezců v protismětu zabere cca 2 h bez vykecávání. Vylézt zbylou část od bivaku na hřebínke pak zabere cca 1-1,5 h.

Tady už nám pocitově otientace přišla dosti intuitivní a lezení pěkné. Za bivakem lezete chviličku směr vpravo, poté se otočíte a lezete zase ve směru vlevo cestou nejmenšího odporu. Poté skoro nakonci, dál už to nejde, se vydáte nahoru, krok je jen o vysoké noze pocitově UIAA 2+ a před Vámi se pomalu otevírá kuloár, kterého se držíte až pod samotný crux. Pod kruxem je ještě menší suťoviště, kde se ujistíte že jste na správné cestě. Po suťovišti se vyjde nahoru a hned vlevo je crux celé cesty 3+. Celé místo je velice dobře odjištěné, je tam natlučený vorhák a protažené hodiny. Crux, no, pod Vámi je díra, na to už jste si možná zvykli, ale taky se hlásí únava. Místo je o jednom kroku, kde musíte využít menší nohy ve skále a vytáhnout se přes ni a ruce nahoru. Kapsičky jsou pěkné dole, ale výše je to holé. Jakmile ale už stojíte je to jednoduché dolezení. Na tomhle místě doporučuju se dojistit. Stačí na něj 30 m lano, nad ním je pak pěkný kruh od kterého se dá jistit. Celý crux by mělo být možné obejít z prava, ale my tam měli namrzlé sněhové pole, takže nám to za ten risk nestálo. Dolez už je velice jednoduchý a pak už najednou jen stojíte na hřebínku a koukáte, joooo a to ještě musíme až támhle?

Via ferrata

Po via ferratě se klasicky chodí přesně v opačném směru, než bychom chtěli jít my. Ale oficiální guide doporučuje tuto variantu v případě dobrého počasí, tak proč ne. Jdeme. B-čka už jsou velice příjemná. Hřebínek je slušně exponovaný, často se jde po krajích kde jištění ani není. No, západní strana byvá na začátku podzima už slušně namrzlá a mírně zasněžená, ale vše se při pomalejším tempu dá zvládnout za cca 3 h i s pokecem s protijdoucími :D. Nakonci via ferraty čeká luxusní bivak, pro 5-7 lidí úplně pohodlně. A odtut už nás jen čeká sejít těch 2300 výškových D:.

Sestup

Nejdříve po suťovišti dolů k Watzmannhaus, a odtut dolů a pěšinou vpravo na Kührointhütte. Odsud už se jde směrem na Konigsee po štěrkové cestě. Trpí jen kolínka. Od Bivaku dolů je to cca 11 km do centra Konigsee. Dolů počítejte minimálně 4 h v rychlém tempu.